Jdi na obsah Jdi na menu
 


Z historie dobříšského školství

 Z archivních spisů městského muzea Dobříš zpracoval kronikář Oldřich Průša (ze spisů Kopáčka, Kloudy, Malého, Třešňáka, Pince a dalších).

Článek na našem školním webu je uveřejněn se souhlasem p. Oldřicha Průši.

 ---------------------------------------------------------------------------------

Z HISTORIE DOBŘÍŠSKÉHO ŠKOLSTVÍ - I

O původu dobříšské školy není žádných zpráv ani žádných spisů z předešlých staletí a lze téměř s jistotou soudit, že veřejná škola v 17. století v Dobříši nebyla.

Dobříšští kaplani na hradě a sousední faráři svatopol­ští, kam Dobříš farností patřil od dávných dob, byli asi středem vší vzdělanosti a je pravděpodobné, že vyučovali děti královských úředníků na dobříšském korunním pan­ství umění liternímu.

V 15. století známe již v okolí Dobříše mnohé školy, z nich nejblíže byly v Příbrami, Kníně, Berouně, Sedlča­nech a Benešově. Dobříšští chodili na některou z nich. Například prvý dobříšský hejtman za císaře Maxmiliana II. a Rudolfa II. (1570-1581), slavný Pavel Kůrka z Korkyně byl rodiči posílán do školy v Příbrami. Ale škola příbram­ská, jakož i ostatní zanikly ve třicetileté válce. V té době na Dobříši pečovali o vzdělání jen hradní kaplani a je možné, že na soukromé vyučování měli vliv i „Otcové Jesuiti“, kte­ří byli dosazeni v roce 1647 na blízkou Svatou Horu.

O vyučování v Dobříši se dělil, podle zachovalých sta­rých spisů, zámecký kaplan s knížecími „kantory“ (var­haníky), kteří byli přibráni ke kostelu Nejsvětější Trojice (nynější kostelíček), a to tak, že kněží učili náboženství a učitelé chrámové hudbě, zpěvu a počátkům literního umění. Takovýto učitel (varhaník) Jan Smetana se připo­míná na Dobříši v roce 1723. Tento způsob vyučování trval až do zřízení samostatné dobříšské fary v roce 1734, kdy byla založena také samostatná jednotřídní farní škola.

Dne 6. 12. 1774 vstoupil v platnost tzv. „Tereziánský školský zákon a řád“. Uzákonil povinnou školní docház­ku pro všechny děti mocnářství od 6 do 12 let. V tomto roce škola působila ve třech místnostech jednopatrového domu č.p. 19 (u zámku) a v jedné místnosti č.p. 110 (ul.Pražská). Budova č.p. 110 se stala později hlavní školou. V roce 1816 byla provedena její přestavba, v roce 1864 byla rozšířena o další poschodí a v roce 1866 došlo k dal­šímu rozšíření budovy pro potřebu školy.

Od školního roku 1819/20 do školního roku 1852/53 byla farní škola dvojtřídní a jejím správcem byl farář P. Nádherný. Od školního roku 1852/53 - 1863/64 byla farní škola trojtřídní. V roce 1869 bylo školství plně pře­vzato státem.

Hlavní škola byla v roce 1870 přeměněna na obecnou školu čtyřtřídní a ve školním roce 1882/83 se stala pěti­třídní školou obecnou. V roce 1887 byli žáci obecné školy v Dobříši rozděleni podle pohlaví do samostatné školy dívčí a chlapecké. Dívčí škola byla původně v místě současného vjezdu na Komenského náměstí. V té době uliční čára byla nepřerušená. Později byl tento dům zbourán a jeho místě zřízen vjezd na náměstí Komenského, které bylo rovněž nově zřízeno po výstavbě nové školy. Kresba této školy od Dr. Salače z roku 1894 je uložena v depozitáři muzea a je rovněž na úvodní straně dobříšské kroniky za rok 2005.

Počet dětí s povinnou školní docházkou byl velmi značný. V létech 1868 - 1978 jich bylo kolem 700, od roku 1979 až do roku 1990 kolem 800. Z toho důvodu musely být zřizovány školy pobočné v soukromých nebo obecních budovách. Ve školním roce 1897/98 byla zalo­žena trojtřídní škola ve Staré Huti a tím ubylo dobříšské škole 220 žáků.

V roce 1879 místní školní rada poprvé jednala o nalé­havé potřebě postavit novou školní budovu. V roce 1882 zastupitelstvo města Dobříše projednalo a přijalo návrh místní školní rady vést jednání a zakoupit pozemek u č.p. 35. Dříve zde stával hospodářský dvůr pánů Wittichů ze Streitfeldu. V roce 1896 tento objekt město Dobříš od­koupilo, zřídilo zde Komenského náměstí a postavilo ny­nější školní budovu. Ve čtvrtek 28. 9. 1899 byla nová škola slavnostně vysvěcena a předána do užívání.

Ve školním roce 1899/1900 byly při škole otevřeny 1. třídy školy měšanské pro chlapce a dívky. Školy obecné byly změněny ve čtyřtřídní. V roce 1909 byl do školní bu­dovy zaveden vodovod a v roce 1912 elektřina. Již v roce 1914 dobříšská škola jako prvá v mocnářství zřídila útu­lek pro děti v době zaměstnání jejich rodičů (předchůdce dnešní družiny).

Od roku 1902 byly škola chlapecká a škola dívčí od sebe administrativně odděleny samostatnou správou a ří­zením. Dle záznamu z roku 1930 měly školy chlapecké 5 učeben pro školu obecnou a 5 pro školu měšanskou, k tomu společnou tělocvičnu a měšanská škola kreslír­nu. Školy dívčí měly 4 třídy pro školu obecnou, 3 třídy pro školu měšanskou a jednu kreslírnu, která byla záro­veň pracovnou pro ženské ruční práce. V dívčí škole byla rovněž jedna třída vyhrazena pro mateřskou školu, která v té době již v Dobříši fungovala. Mimo tyto školní síně měly obě školy pro sebe kabinet přírodovědný a fyzikální, kreslířský, zeměpisný, knihovnu a ředitelnu. Ve škole byla vzorně zařízena školní kuchyně.

Budovu školní v té době používaly: živnostenská škola pokračovací, lidová škola hospodářská, církev českoslo­venská k bohoslužebným úkolům, obecní lidová knihov­na, zatímní městské muzeum, prázdninová osada (zřízená péčí o mládež hl. města Prahy na 40 dní v roce), v tělocvič­ně cvičila Dělnická tělocvičná jednota a Jednota čsl. Orla. 

 

 Z historie dobříšského školství II.

Na nejvyšších místech byla měšťanská škola nazývána „lidovou universitou“. V té době to byl velký zlom ve školské struktuře. Název lidová universita platil ze­jména o dobříšské škole. V širokém okruhu Dobříše nebyla žádná střední ani měšťanská škola. Poskytovala tak nejširším lidovým vrstvám vyššího vzdělání a byla v té době vlastně obvodovou školou měšťanskou, které se teprve měly podle vládního návrhu zřizovat.

Dobříšskou školu rádi vyhledávali rodiče pro své děti a těšila se velké oblibě mezi podbrdským lidem. To lze soudit z toho, že měla vždy tolik žactva, že musely být zřizovány pobočné třídy i v době, kdy se projevoval na školách národních přechodný úbytek žactva. Žáci do dobříšské školy dojížděli vlakem, autobusy a i na kolech, a to mnohdy ze vzdálenosti 4 až 5 hodin cesty. I místní a okolní občanstvo si velmi vážilo dobříšské školy, uvá­děli, že je dobrodiním celého kraje a že její absolventi se velmi dobře uplatňují v praktickém životě a mnozí z nich dosáhli i význačného postavení ve veřejném životě.

Při měšťanské škole chlapecké byl zřízen jednoroční učební kurz, tzv. IV. ročník, v němž se mimo jiné vy­učovalo zvláštním předmětům jako těsnopisu a psaní na stroji. Absolventi zdejšího čtvrtého ročníku se kolem roku 1930 z 51 procent věnovali studiu na obchodní škole, z 37 procent řemeslu a obchodu a ostatní různým povoláním.

Na škole působila i živnostenská škola pokračovací. Ta byla v Dobříši založena v roce 1888. Zprvu měla přípravku a dvě třídy postupné. Ve školním roce 1929/30 měla 2 tří­dy postupné, 3 třídy pobočné a 1 oddělení pro ženské krej­čové. Žáků bylo 171, žákyň 25, celkem tedy 196 žáků.

Dobříšská školní rada vždy vycházela všem čtyřem dobříšským školám vstříc s největší ochotou, projevova­lo se tak vzácné porozumění a pochopení pro význam a důležitost školy v místě i celém okolí, což bylo nejed­nou nadřízenými školními úřady pochvalně uznáno.

Dobříšská škola pak spolu s celou naší společností prožívala radostné i smutné chvíle. Přešly dvě světové války, změnilo se společenské zřízení, ale škola stále pl­nila svůj základní úkol, vychovávat děti k tomu, aby po svém studiu byly platnými občany naší vlasti.

Dne 1. září 1953 bylo ve škole zahájeno vyučování na nově zřízené Jedenáctileté střední škole. Počet žáků deváté třídy byl 27. První ředitelkou byla Helena Brichto­vá. Ve dnech 21.–24. 5. 1956 se v Dobříši poprvé konaly na zdejší jedenáctiletce maturitní zkoušky. Maturovalo 26 studentů. V květnu roku 1957 se konaly již druhé maturitní zkoušky. Maturovalo 13 hochů, 17 dívek a 10 absolventů školy pro pracující.

V září roku 1954 byla na škole založena večerní škola pro pracující, do které se přihlásilo 19 posluchačů. Ve škole byly zavedeny konzultace z jazyka českého, ruské­ho a matematiky.

1. září 1956 se konaly přijímací zkoušky do 9. třídy večerní školy. Zkoušky konalo 8 přihlášených.

Dnem 1. září 1958 byla zavedena 9. třída základního vzdělávání. Do té doby končila základní škola osmou tří­dou. Dnem 1. září 1960 byla změna jedenáctileté střední školy na školu střední dvanáctiletou. V září 1961 se tento název změnil na Střední všeobecně vzdělávací školu.

V měsíci červnu 1962 započato s přípravnými prace­mi na staveništi nového školního areálu ve Školní ulici. Kapacita školy již nedostačovala, některé třídy se učily mimo budovu školy. Stavební práce prováděly Stavební závody Jáchymovských dolů.

29. 8. 1966 slavnostní otevření nové školy – budov Základní školy a Všeobecně vzdělávací školy. Škola měla 7 pavilonů s 24 třídami, 3 učebny polytechnické výchovy, 2 laboratoře, místnost pro družinu a klub, jídelnu, kan­celáře a tělocvičnu.

Administrativně oddělena SVVŠ (3 třídy) od ZŠ, ředi­telem školy byl jmenován Miroslav Olič. SVVŠ navštěvo­valo 134 studentů, z toho 77 dívek. V měsíci září 1969 se SVVŠ transformovalo na gymnázium. V každém ročníku byly dvě třídy.

Dne 1. září 1982 předán do užívání nový školní pavi­lon v areálu 2. ZŠ Dobříš. Jednalo se o nejhezčí gymnázi­um v kraji. Na gymnáziu učilo 14 profesorů a studovalo zde 200 studentů. V roce 1986 to již bylo 261 studentů. Dne 1. září 1990 poprvé zasedají do lavic žáci z 5. tříd – primy víceletého gymnázia. Od listopadu 1995 nese gymnázium název „Gymnázium Karla Čapka“. V květ­nu 1997 se konaly historicky maturity první primy na gymnáziu KČ.

V roce 1977 bylo započato se stavbou školní jídelny a kuchyně pro 1. ZŠ Dobříš. Stavba byla ukončena v roce 1978. V roce 1988 bylo započato s přístavbou tělocvičny v areálu škol pro potřebu 1. ZŠ.

Od měsíce září 1998 po zrušení Integrované střední školy Dobříš dokončují studentky maturitního ročníku studium na ISŠ Příbram, ale v prostorách gymnázia Kar­la Čapka. Učitelé GKČ zde učí všeobecné předměty.