Jdi na obsah Jdi na menu
 


Povídka

16. 5. 2007

O DÍVCE, KTERÁ NEMÁ KAM JÍT

Žila jedna dívka, umazaná, neučesaná, ale byla slušná, hodná, avšak velmi smutná, protože neměla kam jít a kde spát. To jí moc nevadilo, ale spíše to, že si nemá s kým hrát. Tak chodívala od domu k domu a koukala se do oken a sledovala lidi, jak sedí u krbu a baví se. To jí chybělo ze všeho nejvíce. Přes den chodila na dětské hřiště, aby si mohla hrát s dětmi. Děti si však nechtěly hrát s dívkou. Neměly ji totiž rády, nadávaly jí.

Dívka byla z toho smutná, protože nechtěla být sama. Děti se na ní dívaly, jako by byla čuně, lidé se jí vyhýbali a říkali jí, že je špinavá krysa. Lidé byli hloupí a zlí a neměli cit. Cit potřebovala u lidí ze všeho nejvíc. Když potřebovala utišit, tak nebyl nikdo, kdo by jí utišil. Neměla nikoho. Nikdo ji neměl rád a to ji hodně bolelo.

 Až jednoho dne si řekla, že si bude shánět malou práci. Tak začala hledat. U nikoho neměla úspěch. Nikdy se však nevzdala a hledala dál. Neměla však šanci. Když vkročila do práce, tak ji každý vyhodil. Řekli, že takovou krysu nebudou skladovat v teple. Dívka už nevěděla co dělat. Šla si sednout pod borovici, tam jí bylo nejlépe. Mohla tam přemýšlet o tom, jak by mezi lidi a děti zapadla.

Najednou dostala nápad. Bude pomáhat nemocným lidem a dětem. Tak se snažila jim pomáhat. Ale lidé byli zaslepeni svou nenávistí k ní, ubližovali jí a ničili jí. Když chtěla pomoci, vyhodili ji. Snažila se pomáhat, ale s lidmi to nemělo cenu. Procházela se po ulicích a koukala, kde by si našla místo na spaní a na pár dní úkryt. Našla si velkou krabici. Upravila si ji a ležela tam. Lidé kolem ní procházeli a házeli po ní banánové slupky a ohryzky od jablka. Dívka si jich nevšímala, ležela v klubíčku pod krabicí na dešti a brečela.

Přišlo ráno a k dívce přišel chlapec. Také byl umazaný a neučesaný. Dívka byla šťastná, že chlapce potkala. Byla ráda, že si může jednou po dlouhé době s někým hrát a povídat. Když je potkaly děti, tak jim říkaly dvě malé špinavé sudičky. Chlapec se bránil a bránil i dívku. Chlapec dívku chránil jako svoji sestru. Dívce bylo už jedno, že jim nadávaly. Hlavně chtěla být s chlapcem.

Blížil se Štědrý den. Na ulicích bylo veselo, lidé nakupovali dárky pod stromeček pro své děti, i když si to některé nezasloužily. Dívka byla smutná, protože neměla pro chlapce žádný dárek, ale přece na něco přišla. Vyrobila mu ze dřeva postavičku medvídka se srdíčkem.

Nemyslete si, že štěstí o Vánocích je ve spoustě dárků.

Tak tomu není.

Štěstí si nosí lidé sami ve svých srdcích.

 

 napsala žákyně 8. ročníku Monika M.